Smetanovo nábřeží — pravý břeh Vltavy

I

Věta první

Nábřeží

andante. Tam, kde Staré Město dopadá k vodě.

Tam, kde se Vltava ohýbá pod věžemi Starého Města, vás kamenná promenáda nese po nějaké čtyři sta metrech skrze hudbu Prahy. Smetanovo nábřeží se táhne po pravém břehu řeky, mezi velkými oblouky Karlova mostu a obloukem k Národnímu divadlu, a hromadí na své skromné délce víc kulturní tíhy než snad kterákoli jiná čtvrtmíle v Čechách.

Není to široká ulice a po způsobu evropských nábřeží není ani příliš rušná. Projíždějí jí tramvaje; míjejí ji běžci a turisté; v teplejších měsících se k zábradlí usazují rybáři a předstírají, že je nevnímají. Co zůstává, je úhel světla padajícího v pět hodin odpoledne na vodu, pomalý oblouk řeky k Malé Straně a silueta Hradu, na niž žádný Pražan nikdy úplně nepřestává hledět.

V doslovném smyslu je to okraj — okamžik, v němž středověké město končí a řeka začíná — a jako všechny okraje má vlastnost jeviště. Uprostřed stojí Smetana, v bronzu, hledí na vodu. Vodárenská věž bdí přes jeho rameno. Most se klene pryč na Malou Stranu. Nic z toho není náhoda.

Obr. 01 Pravý břeh, s Karlovým mostem na severu a Národním divadlem v oblouku k jihu. Číslované body odpovídají pamětihodnostem ve větě IV.

II

Věta druhá

Od Františkova
k Smetanovu

moderato. Ulice se učí svému jménu dvakrát.

Původně pokřtěné jako Františkovo nábřeží po císaři Františku I., nábřeží přijalo dnešní jméno v roce 1919, v prvních měsících československé samostatnosti — přejmenování, jež strhlo císařský titul a nahradilo jej národní duší. Skladatel, který nahradil císaře, byl tehdy už pětatřicet let mrtev. Řeka si toho samozřejmě nevšimla.

Pravobřežní promenáda byla vyprojektována v druhé polovině devatenáctého století, kdy Praha — jako Paříž, jako Vídeň, jako každá tehdejší evropská metropole zamilovaná do představy sebe sama — přerovnávala své středověké průčelí do podoby, po níž mohla měšťanská třída v neděli korzovat. Staré domy padly; nové průhledy se otevřely. Staré Město, které se po staletí od řeky odvracelo za hradby a vodárny, ji naráz hledělo do očí.

Dvě generace neslo nábřeží jméno Františkovo. Pak se na podzim roku 1918 habsburská monarchie rozpadla a během několika měsíců předala pražská městská rada své čestné ulice jinému panteonu: skladatelům, prezidentům, filologům, Husovi. Vodárenská věž stála na stráži po celou tu dobu.

1841 Začíná výstavba pravobřežní promenády na pozemcích vyrvaných řece.
1876 Oficiálně pojmenováno Františkovo nábřeží, na počest císaře Františka I.
1881 Na jižním konci nábřeží se otevírá Národní divadlo.
1884 Umírá Bedřich Smetana, posledních deset let života hluchý.
1919 V nové československé republice je nábřeží přejmenováno na Smetanovo nábřeží.
1949 Na Novotného lávce, čelem k řece, je odhalena Smetanova socha.
dnes Tramvaj 17, kavárny, rybáři a nepřerušený výhled na Hrad.

III

Věta třetí

Skladatelův břeh

vivace, ma non troppo. Hudba, kterou hluchý napsal pro řeku, kterou neslyšel.

Bedřich Smetana — narozen 1824 v Litomyšli, zemřel 1884 v Praze — žil hluchý vůči řece, již zvěčnil. Když skládal Vltavu, druhou ze šesti symfonických básní tvořících Mou vlast, už neslyšel, jak ji orchestr hraje. Slyšel představu řeky: malý pramen vysoko v Šumavě, druhý potok, jenž se k němu přidává, lesní hon na březích, selskou svatbu pod stromy, bílé peřeje Svatojánské a konečně — řeku přicházející, širokou a svrchovanou, do Prahy.

Na tomto příchodu stojíte, když stojíte na tomto nábřeží. Melodie — e d e g d e g h e — je tou nejcitovanější v české hudbě. Každý český školák ji zná; na každé české svatbě někde zazní. Je to, jako málokterá orchestrální skladba, národní majetek.

Smetana svou skladbu hranou nikdy neslyšel. Mou vlast uvedl roku 1882, dva roky před smrtí, přičemž partituru sledoval v hlavě. Zemřel, aniž by se mu sluch vrátil, v ústavu na druhém břehu řeky. Pohřben byl na Vyšehradě. Jeho socha na tomto nábřeží hledí k vodě.

Obr. 02 Úvod říčního tématu z Vltavy. Složeno roku 1874 za devatenáct dní; Smetana byl tou dobou hluchý téměř rok.

Řeka přichází do Prahy, široká a svrchovaná — a orchestr ji konečně nechá promluvit.

IV

Věta čtvrtá

Pamětihodnosti podél nábřeží

allegretto. Šest pevných bodů a tisíc pomíjivých.

01

Staroměstská vodárenská věž

at the foot of Karlův most

Postavena na sklonku 80. let 15. století jako součást pražského renesančního vodárenství; čerpala vltavskou vodu vzhůru do staroměstských kašen. Poškozena požárem roku 1885, obnovena — dnes nepřehlédnutelná silueta u paty Karlova mostu.

02

Muzeum Bedřicha Smetany

v bývalé vodárně

Sídlí od roku 1936 v novorenesanční budově bývalé vodárny vedle věže. Rukopisy, jeho naslouchátko, klavír, na němž vznikala Má vlast.

Otevřeno St–Po · 10–17

03

Pomník Bedřicha Smetany

na Novotného lávce

Bronz, dílo Josefa Malejovského, odhalený roku 1984 ke stému výročí skladatelovy smrti. Smetana sedí s partiturou v ruce, čelem k vodě — zády k městu, jemuž skládal.

04

Novotného lávka

pier do Vltavy

Krátký výběžek do řeky, na němž stojí muzeum, socha, restaurace — a jediné stanoviště, odkud lze Karlův most vyfotografovat v plném bočním pohledu.

05

Kavárna Slavia

na rohu Národní třídy

Otevřena roku 1884 — v roce Smetanovy smrti — na jižním konci nábřeží. U rohového stolu u okna seděli ve své době Rilke, Seifert, Hrabal, Havel. Výhled odtamtud je na Hrad.

Otevřeno denně · 08–24

06

Národní divadlo

na jižním konci

Není přímo na nábřeží, ale ukotvuje jeho jižní konec. Otevřeno roku 1881 Smetanovou Libuší; do několika týdnů vyhořelo; obnoveno z národní sbírky a znovu otevřeno roku 1883 toutéž operou.

V

Věta pátá

Výhled od zábradlí

largo. Co uvidíte, když konečně přestanete chodit.

View north from Smetanovo nábřeží: wooden ice-breakers in the foreground, Karlův most spanning to Malá Strana, Pražský hrad and the spires of St. Vitus rising on the right, the corner of the Bedřich Smetana Museum at the far right. — Obr. 03 Pohled od zábradlí na sever: dřevěné ledolamy, *Karlův most* klenoucí se k *Malé Straně*, *Pražský hrad* nad ním a roh Muzea Bedřicha Smetany vpravo.

Postavte se k zábradlí za jasného večera. Na sever: sazemi ztmavlá žebra Karlova mostu, malá flotila labutí, rudé střechy Malé Strany stoupající k Pražskému hradu. Na jih: pozlacená čepice Národního divadla. Za zády: kavárny a malé muzeum, kde Smetana v bronzu hledí na řeku, již neslyšel.

A někdy nad tím vším — jediná melodie — naučená, broukaná, napůl vzpomenutá — proplouvající skrze každého, kdo přechází most. Vltava plyne dál, jak to řeky dělají, k Mělníku, k Labi a k Severnímu moři. Nábřeží se svou lavičkou a svou věží a svou sochou zůstává tam, kam bylo postaveno.

N
Karlův most + Malá Strana, Pražský hrad na výšině nad ní
W
Vltava plynoucí k moři; labutě, kajaky, šlapadla v létě
S
Národní divadlo pozlacená střecha zachytává poslední slunce
E
Staré Město Kavárna Slavia, pak uličky zpět do města

✧

Přídavek

Co najdete poblíž

Pár zacházek — všude se dostanete od zábradlí za pět minut či méně.

Pražské Benátky

historické výletní lodičky kolem Kampy

Čtyřicetiminutové projížďky na věrných replikách historických pražských říčních lodí Čertovkou a kolem Kampy. Molo provozovatele je u paty Karlova mostu, dvě minuty severně od zábradlí.

prazskebenatky.cz

Muzeum Karlova mostu

soukromé muzeum u Křižovnického náměstí

Soukromé muzeum na Křižovnickém náměstí věnované středověké stavbě mostu, jeho sochám a staletím povodní, které přečkal.

muzeumkarlovamostu.cz

Šlapadla na Vltavě

půjčovny u Slovanského ostrova

Několik půjčoven na Slovanském ostrově nabízí šlapadla a veslice na půlhodiny. Řeka je tu klidná; z vody se každá památka v tomto průvodci obrací naruby.

Atmosphere

útulná hospoda nedaleko nábřeží

České pivo bez okolků, pár minut do vnitrozemí od jižního konce nábřeží. Roh, kde kavárny přestávají být vážné.

atmoska.cz

○

Coda

Jak navštívit

Praktické poznámky pro poutníka.

Jak se tam dostat

Tramvaj 17 staví na Karlových lázních na severním konci. Nebo vystupte na Národním divadle z linek 2, 9, 17, 18, 22, 23 a jděte podél zábradlí na sever.

Nejlepší hodina

Pozdní odpoledne, hodinu před západem — Hrad dostává světlo jako první; řeka jako poslední. Na podzim světlo vydrží déle, než byste čekali.

Vstupné

Nábřeží je samozřejmě zdarma. Smetanovo muzeum vybírá skromné vstupné. Kavárny účtují to, co kavárny ve Starém Městě.

Vezměte si s sebou

Úvod Vltavy v kapse, na zařízení, na kterém nosíte hudbu. Spusťte ji, jakmile dorazíte k zábradlí. Uplyne čtyřicet minut.